CHS OD JASLŮVKY zpět do menu
O NÁS
Tak to jsem já...chovatel a majitel chovatelské stanice od Jaslůvky, Dana Pospíšilová....
Od malička jsem vyrůstala se psy, byli to zejména lovecky vedení ohaři mého otce a sem tam k tomu přibyl nějaký ten jezevčík. Kdykoliv mě někdo hledal, věděl, že mě najde v psí boudě. Zejména s posledním otcovým ohařem Britem, který byl stejně starý jako já, jsem si velice rozuměla. Můj táta vedl myslivecký kroužek pro mládež a já úplně automaticky chodila s ním. V tu dobu jsme také velmi přilnula k myslivosti a přírodě vůbec. Pomalu jsem sama začínal vést Brita a ten mě i přes můj dětský věk obstojně poslouchal. Stala jsme se tak pravidelným návštěvníkem všech mysliveckých akcí a v podstatě inventářem našeho MS Kozlany. Když mi bylo třináct let, začalo to jít s Britem z kopce po zdravotní stránce, stával se z něj dědeček s nárokem na poklidný důchod a já začala velmi toužit po svém loveckém psu.
Brit od Jandovky
To u nás nebyl problém, rodiče mou kynologickou vášeň bezmezně podporovali a stále podporují, jsem jim za to velice vděčná. Dostala jsem tak příslib vánočního dárku v podobě štěněte. Chtěla jsem opět ohaře, nejlépe maďarského, jenže v tu dobu byla u nás velká nouze o zvěř a měla jsem obavy, zda bych v těchto podmínkách dokázala ohaře dobře vycvičit. Několikrát mi táta vyprávěl o středně velkém loveckém psu, špringršpanělovi, kterého si pamatuje ze svých mladých let. Jezdil s ním k nám na hony pan Uhlíř a ten pes mu učaroval svými výkony, ale i elegantním vzhledem. Až mnohem později jsem zjistila, že se jednalo o Anglického špringršpaněla jménem Epos z Vamberecka, který v roce 1968 zvítězil v III.ročníku Memoriálu Mileny Štěrbové. Po chvilce úvah třináctiletého dítěte jsem vyhledala v encyklopedii plemen psů Anglického špringršpaněla a zjistila jsem, že má ještě příbuzného, a to Welsh Springer Spaniela. Obě plemena mne velmi zaujala, podle knihy vykazovala i obdobné vlastnosti a povahu. Živě jsme je nikdy předtím neviděla, u nás to byl kraj ohařů. Rozhodla jsme se, že počkám na časopis Myslivost a ozvu se prostřednictvím táty na první inzerát, ať už je to nebo ono plemeno – ať rozhodne osud. Netrpělivě jsem vyhlížela toho měsíce Myslivost, když konečně dorazila, tak jsem uviděla inzerát pana Ing. Horymíra Mičánka z Předkláštěří u Tišnova, který nabízel štěňata Welsh Springer Spanielů po výborných rodičích. Rozhodla jsem se, že to je přesně to pravé, co hledám. V tu dobu mě vůbec nenapadlo, že pes by se měl vybírat trochu jinak, ale příslib kvalitních rodičů v inzerátu mi úplně stačil a já přinutila tátu, aby na inzerát reagoval. Vždy jsme měli doma jen psy, tentokrát jsem si ale vysnila fenku, protože jsem měla odvážnou myšlenku věnovat se chovu. Už od malička jsem totiž byla genetik-amatér, studovala jsem knihy o dědičnosti a chovu, které zbyly na půdě po velkém chovateli koní-mém dědečkovi a křížila jednotlivé druhy a barvy králíků s jasným „chovatelským záměrem“ – získat co možná nejexotičtější barvu. Taťka tedy pana Mičánka kontaktoval. Ten se nejprve zdráhal, protože ho dost vyděsila představa, že bude svoje nadějné štěně dávat třináctileté holce. Nakonec jsme ho přesvědčili a já až později zjistila, jaké jsem měla obrovské štěstí – chovatelská stanice Besének, které panu Mičánkovi patřila, byla jednou z nejlepších chovatelských stanic v ČR. Oba rodiče mé fenky byli po všech stránkách opravdu kvalitní jedinci. Dodnes si úplně přesně pamatuji ten den, byl to čtvrtek 15.12.1992 a já si měla po skončení školy jet s rodiči pro štěňátko. Ten den byl nekonečný a vyučování obzvlášť nudné. O přestávce jsem stálá u okna třídy a zamyšleně hleděla do parku, moje myšlenky patřily jen tomu, co mě s novým pejskem čeká – a to jsem ještě netušila, že ten den obrátí můj život naruby a taky trochu mému okolí. Konečně nadešla ta chvíle a já odjížděla domů s červenobíle strakatým štěnětem v náručí, byla to malá LORA BESÉNEK. Ohař Brit díky ní výrazně ožil a po jejím boku prožil ještě 5 let, než v 18-ti letech ve spánku pokojně odešel.
8 týdnů stará Lora Besének
Naše začátky s Lorou nebyly jednoduché, ona byla velice temperamentní a její povaha se tak moc lišila od ohařů. V mém okolí nebyl ani nikdo, kdo by mi s výcvikem španěla poradil. Vrhla jsme se do toho tedy sama, za pomocí tehdy dostupné literatury. Zpočátku to bylo velmi těžké, dopustila jsem se spousty obtížně napravitelných chyb, ale pomalu se nám spolu začalo dařit. Klíčem ke všemu bylo pochopení, že velš potřebuje úplně jiný přístup než jsem byla zatím zvyklá od ohařů. Za další stěžejní bod svého psího počínání považuji to, že mě táta přihlásil do Klubu chovatelů loveckých slídičů a jelikož dělal vždy vše na 100%, tak jsme se spolu zúčastňovali veškerých schůzí a dalších klubových aktivit. Na jedné z nich jsem se seznámila s tehdejším poradcem chovu a člověkem, který velše do ČR přivezl, s panem Františkem Limlem z Kostelce n. Orlicí. Nesmírně vstřícný a laskavý člověk, který se se začínající chovatelkou rád podělil o své zkušenosti. V r. 1995 jsem tak s Lorou splnila veškeré podmínky pro uchovnění a založila si vlastní chovatelskou stanici „Od Jaslůvky“ – tento název pochází z okolí obce Kozlany, kde stále žiji, kopec Jaslůvka je nejvyšším bodem u nás. Vrhla jsem se do studia dostupných materiálů o chovných jedincích WSS a začala spřádat plány na svůj první vrh. V dobách bez internetu to bohužel nebylo nijak jednoduché, ale i tak jsem si vybrala psa podle svých představ. Byl to import z Holandska Tobby v. Snellestein. Dne 29.01.1995 se narodil můj první vrh A OD JASLŮVKY, bylo mi necelých 16 let.
A od té doby se to se mnou vleče a psí život začíná naplno. Nechávám si další fenku AIDU OD JASLŮVKY, vystavuji, cvičím, chovám, zapojuji se do klubové činnosti, co mi jen nízký věk dovolí. Moji rodiče trpělivě všechno snáší, objíždějí se mnou výstavy, zkoušky, kapou barvy, tahají vlečky, prostě mě všemožně podporují. Dostavují se první velké úspěchy, ale i pády. O tom všem je ale „psí život“ a jinak to ani nejde. Během těch, dnes už mnoha let, jsme odchovala spoustu štěňat, absolvovala desítky výstav a zkoušek. Samozřejmě jsem složila zkoušky z myslivosti a stala se řádným členem a později i hospodářem MS Kozlany. Volba školy byla též celkem jasná, vystudovala jsem Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně, obor lesní inženýrství se zaměřením na myslivost u pana prof. Hromase. Pár let pro mělo lesnictví bylo i povoláním, dnes tomu už tak bohužel není, ale stále jsem lesníkem celým svým srdcem a les mám jako koníček. Aktivně vykonávám právo myslivosti, všichni moji psi loví, jsou platnými a oblíbenými pomocníky nejen v našem MS Kozlany, ale i v okolních spolcích. Stala jsem se rozhodčím z výkonu pro malá plemena loveckých psů, posuzuji pod OMS Vyškov ale i pro OMS okolní. Jsem rozhodčím z exteriéru a lektorkou předmětu myslivost pro uchazeče o první loveckých lístek. Co se klubové činnosti týče, tak již mnoho let působím ve výboru a jsem jediným, celorepublikovým poradcem chovu pro toto plemeno.
Zkrátka a dobře, psi jsou celým mým životem a každý, kdo toto povídání dočetl až sem pochopil, jak zásadní rozhodnutí pořízení štěňátka WSS pro můj život bylo. Za těch spoustu let, které jsem měla tu čest strávit po boku WSS, jsem zažila mnoho nezapomenutelného, poznala spousty milých lidí, navázala přátelství na celý život. V mnoha majitelích našich štěňátek jsem doslova našla další „rodinné“ příslušníky a tvoříme tak společně jednu velkou, jaslůvkovskou rodinu. Život s WSS je prostě mým životním stylem. Intenzita mého kynologického života se v různých obdobích postupně měnila, zvláště s příchodem dvou synů, ale nikdy jsem nebyla bez psů, protože život bez psů není život a o velších to platí dvojnásob!